Zájemci a zájemky(ně) o setkání nejen s Kastrovanym Koněm z Ostravy - Valachem Ostravským za podmínek blíže charakterizovaných v níže uveřejněném článku nechť jsou té lásky a dobroty a hlásí se do konce března na emil valach(tečka)ostravski(zavináč)gmail(tečka)com.

Tak jsem nedávno, možná to bylo dokonce dneska, někde, možná to bylo na idnesu, četl, že snad "až" třetina, nebo kolik že vlastně, párů spí v oddělených ložnicích a prakticky nikdo pod společnou dekou. Zdá se mi to docela logické.

Je to už nějaký čas, co jsem organizoval "víkendová setkání", možná bude moje informace neúplná nebo místy nesrozumitelná, ale to můžeme doladit v komentářích.

Před nějakým časem jsem si povídal s děvčaty přibližně mého ročníku o tom, jak se jim doma daří, jak fungují manželé a tak. Nevím proč, asi je to v tomhle věku a postavení pravidlem, začaly si stěžovat  - zejména jedna z nich - na manžely, jak už s nimi nic není, sexu se vyhýbají seč mohou, jak je pořád bolí hlava nebo jsou unavení z práce..

Nejkrásnější na všech těch mejlech na téma "muž je jednoduchý tvor", co běhají po internetu a slouží k obveselení  převážně děvčat je to, že jsou všechny do jednoho pravdivé.

Tak podle mne "obyčejný život v manželství" je stav, kdy nevíš, jestli je pondělí nebo pátek... Nebo třeba středa.

No někdy. Je dobré bilancovat, protože to si člověk udělá trochu představu o tom, co už má za sebou a o tom, co má ještě před sebou, zejména, když toho "před sebou" je čím dál tím méně a méně. A je dobré se občas vrátit kousek cesty zpět, aby mohla být pojmenována příčina jevu, ve kterém se člověk plácá a z něhož ne a ne ven.

Poslední dva roky jsem nějaký vyšťavený, bez energie, vyhořelý a nasraný na svět.

Měl a neměl jsem bráchu.