Měl a neměl jsem bráchu. Bráchu, který se narodil 1.5.1967 a díky opilému lékaři se ještě téhož dne oběsil na pupeční šňůře. Nikdy jsem ho nepoznal a vlastně jsem k tomu ani nedostal šanci. Přesto vnímám jakési pouto, které ve skutečnosti neexistuje.
Už léta jsem se chystal, že mu na jeho "narozeniny" nebo alespoň na "dušičky" zajdu zapálit svíčku. Alespoň symbolicky - hrob už totiž z nějakého důvodu dávno neexistuje, přece jenom je to už třiačtyřicet let - položit pro něj hořící svíčku, nebo dvě, na hřbitově, na němž byl pochován, alespoň na "hlavní/centrální kříž", protože jinde to ztrácí smysl.