Je třeba se naučit říkat STOP!

.. a samozřejmě to tak myslet. Když má žena pocit, že byla polapena, musí se zamyslet nad tím, kdy a jak k tomu došlo. Začít si uvědomovat sama sebe, základní divoký instinkt, který určuje její meze, musí být znovu objeven a rozvíjen. Tak se žena udrží vitální a tvořivá.

V zájmu objektivity si kladu otázku, proč obecně my muži trpíme těmito (vím, banálními) chorobami více. Jak to, že to těm ženským tolik nevadí? Rozbřesklo se mi, když jsem v tramvaji vyslechl rozhovor dvou žen.

Základní pravidlo je, že pokud člověk dostane facku, musí vrátit dvě. To je základ všeho, protože pak už vám druzí dají pokoj. Když tu facku nevrátíte, dostanete druhou. Dnes, zítra, za rok - to se neví, ale buďte si jisti, že dostanete. Když ji vrátíte, ostatní si uvědomí, že je lépe vás nedráždit.

Možná jste si všimli, že existují dva typy hostinských. První typ má v lokále pár hostů, ti tam sedí nad prázdnými půllitry jak "U Suchánků", vrchní se zjeví jednou za půl hodiny, protože nestíhá. Přitom se ale nefláká, pořád se nějak ochomýtá za pípou, myje skleničky, něco stále přerovnává, otírá, aranžuje – ale pivo netočí, protože má plné ruce práce. Budete-li požadovat něco k jídlu, protočí oči v sloup, divže se nezhroutí, kuchař už odešel, kuchyň je zavřená, je tady na všechno sám...

 Nikdy nejsi příliš starý na to, aby sis vytyčil další cíl, nebo začal snít nový sen.

Nejde o to, abychom spolu spali - ale o to, abysme se spolu probouzeli.
Nejde o to, abychom si dokázali představit společný život - ale o to, abysme si ho nedokázali představit bez sebe.
Nejde o to, abychom se dívali jeden na druhého - ale abysme se spolu dívali stejným směrem.
A ani nejde o to, abychom se spolu smáli - ale o to, abysme spolu byli šťastní i v slzách.

Jednoho dne Ti vstoupí do života někdo a ty si uvědomíš, proč to nikdy nevyšlo s nikým jiným.

 Není nic chladnějšího, než láska, která zemřela..