Valach-ostrawski | Osud mi Tě přál..

Je jaro, je tání, má něžnost účinná zbraň k dobývání
jsem moudrý jak přísloví jsem kluk a umím si hrát.
Jsme na první stránce, jdeš sama spát a pak k mejlové schránce.
Tam najdeš mé fialky se vzkazem: já tě mám rád.

Osud mi Tě přál a náhodou jsem blízko stál.
Hru jsem rozehrál a kdo teď ví, co bude dál?
Bude dál...

Léto, čas žízní, jak prudký déšť chci Tě zaplavit přízní
a dát Ti pár náušnic - z třešní, co jsem pro Tebe krad´.
Máš prstýnek z trávy a slunce pálí a kůži Ti žhaví,
já našel Tvé výsluní a Ty to vážně máš brát.

- - -

Mlhy už táhnou ty chladné prsty a šeď, na co sáhnou,
jsem klaun a jsem kouzelník, svět v barvách učím Tě znát.
A kus nebe v louži a svátek v pátek, když stíny se dlouží
Máš korálky z jeřabin jak malá zas umíš si hrát.

Osud mi Tě přál a náhodou jsem blízko stál
Hru jsem rozehrál a teď už vím, co bude dál.
Bude dál...

Zvuk ledové tříště, čin-čin v mém teple máš své zimoviště.
Jsi Paní v mém království a nemáš čeho se bát.
Ty tak zimomřivá chceš ke mně blíž, ještě blíž - co Ti zbývá?
Už zase je pod nulou a umím krásně Tě hřát...