Valach-ostrawski | Rýmička

V zájmu objektivity si kladu otázku, proč obecně my muži trpíme těmito (vím, banálními) chorobami více. Jak to, že to těm ženským tolik nevadí? Rozbřesklo se mi, když jsem v tramvaji vyslechl rozhovor dvou žen. Bavily se o tom, co budou dělat o víkendu. Jedna půjde do supermarketu omrknout, co mají ve slevě, a pak se chystá zavařovat meruňky, druhá také "neví co dřív" – pojede s manželem na chalupu, kde chtějí jít na houby. Celá záhada tedy spočívá v odlišném způsobu života muže a ženy.

Samozřejmě, že při zavařování, houbaření, posedávání doma a sledování televize nachlazení nevadí tolik, jako při hokeji. S bolavým krkem si může člověk v klidu počumět v supermarketu a nemusí trnout v obavách, zda bude dostatečně fit na pozření nedělní bábovky a kafíčka. S takovýmhle (ne)programem bych také uměl být zdravotní hrdina.

Kvůli procházce v lese za chalupou bych se také nebabral ve svém zdraví a nenaslouchal, zda se sípění v plicích lepší nebo horší. A to u mě v zásadě o nic nejde. Ale co ti chlapi, které dnes bolí v krku, a zítra mají být na montáži, na poli, v lese, v kamionu nebo na lodi? Co všichni ti – podle žen – uskuhraní bolestíni, na které něco leze, ale nebudou se moct (jako většina žen) zítra tetelit v teple kanceláře, školy nebo ústavu, protože budou dřít v dešti na stavbě, kácet ve sněhu stromy nebo ležet na studené zemi v dílně pod náklaďákem?

Bodejť by své zdraví nerozebírali ze všech stran! Otázka, zda jít zítra do "fachy", nebo se hodit marod, je pro ně mnohem palčivější. Nevyležet chřipku má mnohem fatálnější důsledky pro pokrývače než pro sekretářku. Ne každému stačí trávit život v trojúhelníku kancelář – obchoďák – kuchyň. Ti, kdo od života žádají více, se musejí i více zabývat vlastním zdravím.

U mužů tedy nejde o nějaké bolestínství, ale o střízlivé odhadování svého zdraví před výkonem. Výkon ovšem podávají (dobrovolně či z donucení) denně...

ZDROJ