V každej dobe mal otec v rodine významné a ničím nezameniteľné miesto. Ako v prírode, tak aj v spoločnosti sa každý muž pripravuje k tomu, aby sa stal manželom a otcom, ako aj každá žena manželkou a matkou. Človek vždy rozmýšľa nad tým, čo ostane po ňom, keď sa jeho život skončí.

V lukách je vlání na všechny strany,
pokorné odevzdávání.
V lukách je nejprostší života stůl,
rozlomíš chleba, podáš ženě půl,
chléb voní zemí, bezpečný úsměv svítí,
až k pláči je prostý věneček z lučního kvítí,
a oblaka jdou, přeběhlo světlo, přeběhl stín,
muž má touhu rozsévače,
žena má úrodný klín...

(Fráňa Šrámek, Splav)

Muž se narodil, aby chránil svou rodinu, děti a ženu.
(Michail Timofejevič Kalašnikov)

Nový rok, nové horoskopy, nové řeči odmítačů, kteří selhali v hledání spojení mezi datem narození a tím, co se jim stane příští týden.

Je třeba se naučit říkat STOP!

.. a samozřejmě to tak myslet. Když má žena pocit, že byla polapena, musí se zamyslet nad tím, kdy a jak k tomu došlo. Začít si uvědomovat sama sebe, základní divoký instinkt, který určuje její meze, musí být znovu objeven a rozvíjen. Tak se žena udrží vitální a tvořivá.

V zájmu objektivity si kladu otázku, proč obecně my muži trpíme těmito (vím, banálními) chorobami více. Jak to, že to těm ženským tolik nevadí? Rozbřesklo se mi, když jsem v tramvaji vyslechl rozhovor dvou žen.