Když začne ženská na truc ignorovat údržbu vlastní domácnosti a k tomu ještě i sabotuje práci partnera, je to pro mne alarmující signál jejího vrcholného egoismu a dovršené absolutní míry primitivního chování, neb stále patřím ke starosvětským, kteří podle stavu domácnosti posuzují ženskou a podle obstarané životní úrovně pro rodinu chlapa.

Bohužel došlo k tomu, k čemu nutně dojít muselo a tím je změna hesla - zhruba za čtyřiadvacet hodin to začne být aktuální, ale nejde o nic, na čem by nějak extra záleželo. Prostě jsem rozhodl, že nastal čas na první změnu hesla.

Nikdy by nemělo upadnouti v zapomenutí jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomálu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí.
(Ruth Smythersová)

Tak jsem nedávno, možná to bylo dokonce dneska, někde, možná to bylo na idnesu, četl, že snad "až" třetina, nebo kolik že vlastně, párů spí v oddělených ložnicích a prakticky nikdo pod společnou dekou. Zdá se mi to docela logické.

Před nějakým časem jsem si povídal s děvčaty přibližně mého ročníku o tom, jak se jim doma daří, jak fungují manželé a tak. Nevím proč, asi je to v tomhle věku a postavení pravidlem, začaly si stěžovat  - zejména jedna z nich - na manžely, jak už s nimi nic není, sexu se vyhýbají seč mohou, jak je pořád bolí hlava nebo jsou unavení z práce..

Nejkrásnější na všech těch mejlech na téma "muž je jednoduchý tvor", co běhají po internetu a slouží k obveselení  převážně děvčat je to, že jsou všechny do jednoho pravdivé.

Tak podle mne "obyčejný život v manželství" je stav, kdy nevíš, jestli je pondělí nebo pátek... Nebo třeba středa.

No někdy. Je dobré bilancovat, protože to si člověk udělá trochu představu o tom, co už má za sebou a o tom, co má ještě před sebou, zejména, když toho "před sebou" je čím dál tím méně a méně. A je dobré se občas vrátit kousek cesty zpět, aby mohla být pojmenována příčina jevu, ve kterém se člověk plácá a z něhož ne a ne ven.

Poslední dva roky jsem nějaký vyšťavený, bez energie, vyhořelý a nasraný na svět.

Měl a neměl jsem bráchu.