Je třeba se naučit říkat STOP!

.. a samozřejmě to tak myslet. Když má žena pocit, že byla polapena, musí se zamyslet nad tím, kdy a jak k tomu došlo. Začít si uvědomovat sama sebe, základní divoký instinkt, který určuje její meze, musí být znovu objeven a rozvíjen. Tak se žena udrží vitální a tvořivá.

V zájmu objektivity si kladu otázku, proč obecně my muži trpíme těmito (vím, banálními) chorobami více. Jak to, že to těm ženským tolik nevadí? Rozbřesklo se mi, když jsem v tramvaji vyslechl rozhovor dvou žen.

Základní pravidlo je, že pokud člověk dostane facku, musí vrátit dvě. To je základ všeho, protože pak už vám druzí dají pokoj. Když tu facku nevrátíte, dostanete druhou. Dnes, zítra, za rok - to se neví, ale buďte si jisti, že dostanete. Když ji vrátíte, ostatní si uvědomí, že je lépe vás nedráždit.

 Přijmout věci tak, jak jsou, je nejkratší cesta ke svobodě.

Je prostě dobré vědět, že muži se na ženské tělo dívají třemi způsoby, naprosto odlišnými, než jsou ty, kterými se na své tělo díváte vy samy.

Dosáhl jsem v životě bodu, kdy už je mi u prdele, jak na koho působím.

Kdo mě bere, bere mě takového, jaký jsem a kdo ne - chuj s ním.

Kdysi dávno měl jeden velký zen-buddhistický mistr kočku, svou opravdovou životní lásku. Proto ji v klášteře míval vedle sebe i při lekcích meditace, aby se mohl co nejvíce těšit z její přítomnosti.

Možná jste si všimli, že existují dva typy hostinských. První typ má v lokále pár hostů, ti tam sedí nad prázdnými půllitry jak "U Suchánků", vrchní se zjeví jednou za půl hodiny, protože nestíhá. Přitom se ale nefláká, pořád se nějak ochomýtá za pípou, myje skleničky, něco stále přerovnává, otírá, aranžuje – ale pivo netočí, protože má plné ruce práce. Budete-li požadovat něco k jídlu, protočí oči v sloup, divže se nezhroutí, kuchař už odešel, kuchyň je zavřená, je tady na všechno sám...