Nejkrásnější na všech těch mejlech na téma "muž je jednoduchý tvor", co běhají po internetu a slouží k obveselení  převážně děvčat je to, že jsou všechny do jednoho pravdivé.

Tak podle mne "obyčejný život v manželství" je stav, kdy nevíš, jestli je pondělí nebo pátek... Nebo třeba středa.

No někdy. Je dobré bilancovat, protože to si člověk udělá trochu představu o tom, co už má za sebou a o tom, co má ještě před sebou, zejména, když toho "před sebou" je čím dál tím méně a méně. A je dobré se občas vrátit kousek cesty zpět, aby mohla být pojmenována příčina jevu, ve kterém se člověk plácá a z něhož ne a ne ven.

Poslední dva roky jsem nějaký vyšťavený, bez energie, vyhořelý a nasraný na svět.

Měl a neměl jsem bráchu.

Je to už hezká řádka let. Jestlipak bych Tě poznal? Máš ještě pořád moji fotku z maturitního tabla? A dopisy na bílém papíře s vlepovanými obrázky? A všechny ty naivní verše, co jsem Ti psal? Kdybys někdy v telefonu slyšela můj hlas, věděla bys, že jsem to já?

Tuš s tym cosyk zrobme. Škoda něchať založene stranki enem tak ležeť, eště jak su nastavene do sukromneho modu - to znači, že se noveho nic něbudě na hlavni strance Piše zobrazovať. Kery budě chceť, najdě si mě tu. A ostatek? Chuj s nimi...