Valach-ostrawski | Slova otce

Až mě jednoho dne mě uvidíš starého, jak se zašpiním při jídle a jak se nebudu umět obléci ... měj se mnou trpělivost, vzpomeň si na časy, kdy jsem to učil já tebe.

Až budu mluvit a stále opakovat to samé ... nepřerušuj mě, poslouchej. Když jsi byla malá, musel jsem ti každý večer vyprávět tu samou pohádku.

Když se nebudu chtít umýt, nezahanbuj mě ... vzpomeň si jen, kolik důvodů jsem si musel vymyslet, abych dostal do koupelny tebe.

Až uvidíš moji nevědomost pro nové věci, dej mi čas a nedívej na mě s ironickým úsměvem.  I já jsem měl trpělivost, abych tě naučil abecedu.

Až budu mluvit a nebude to dávat smysl, dej mi čas, abych si vzpomněl ... není důležité, co řeknu, ale potřeba být s tebou, mít tě nablízku.

Až moje unavené nohy budou dělat mé kroky stále těžšími, přijď mi naproti a podej mi ruce - tak jak jsem to dělal já tobě, když jsi zkoušela své první krůčky.

Až řeknu, že už chci zemřít, nezlob se, jednoho dne pochopíš, co mě nutí to vyslovit. Jednoho dne objevíš, že i navzdory mým chybám jsem vždycky chtěl pro tebe to nejlepší, a že jsem se ti snažil odstranit trny z cesty.

Dej mi trochu tvého času, dej mi trochu tvé trpělivosti, dej mi rameno, na které mohu položit svou hlavu stejně, jako jsem to dělal já pro tebe. Pomoz mi dokončit tuto cestu s láskou a klidem. Dám ti za to svůj úsměv a nekonečnou lásku, jako vždy dosud...