Vanitas vanitatum

Bože jestli vůbec někdy byls,
pohleď jaký zločin způsobils.
Diadém leží tam.
Výkvět tvorstva vyrvals ze svých brázd,
tupé ovce dál se můžou pást.
A to já odmítám!!!

Hej ty tam, v říši hvězd, nespravedlivý jsi.
Vzácný květ přestal kvést, kdo jej z mrtvých vzkřísí.
Řekni jen, zač ten trest ty tři zaslouží si - zač!?!

Bezvládná, leží hleď, láska má i víra.
Její tep, její pleť pro mě neumírá.
Žiju s ní, ač mi teď pevně hrdlo svírá pláč.

Adriano, Adriano.
Náš sen bez hrází,
kam jen odchází?
  Adriano...
.
.
.