Komentáře k článku: O samotě
hanys®bonzuje.cz: teda já nevím ... dílem mi z duše čteš, ale jen malým. Cožpak veškeré mé pachtění přijde vniveč?
valach-ostrawski: To záleží, jak to máš zařízeno. Standardně a statisticky lze říci, že ano, ale je třeba posuzovat případ od případu.
Například já míval ke svým dcerám velké výhrady - k chování, ke způsobu života. Dneska je mi jasné, že nebyly oprávněné. Holky jsou dobře vychované, rozumné, spolehlivé... Nemůžu si stěžovat. A stejné to asi bude i u Tebe. Dobří lidé obvykle nedělávají špatné věci.
hanys®bonzuje.cz: Jo tak to se teprve uvidí. Nejstarší je ve třetím semestru, nejmladší je předškolák. Když jsem před mnoha lety odcházel od bývalky, řekla mi jedna kámoška, abych si nikdy od ženský nenechal ubližovat - a byla to dobrá rada. Kromě jedný dcerky všechny děti vychovávám sám a nestěžuju si. Jsou mnohem slušnější, než jsem v jejich věku býval. Takže možná naivně, ale doufám, že nebudu někdy vyloženě sám, tak uvidíme
hanys®bonzuje.cz: Pardon, nevychovávám je sám, mám manželku, samosebou, úžasnou a skvělou. To je takový bonus, který jsem dostal od té invalidní lesbické negramotné černošky :D
valach-ostrawski: Tak to jsem se nevyjádřil moc srozumitelně - mea culpa. Ono to je trochu myšleno jinak. Nakonec totiž i Tvoje děti vyletí z hnízda a přestože nejsi sám, nakonec sám pravděpodobně budeš. Sám jako jedinec, nikoli osamělý ve smyslu opuštěný - jestli rozumíš, co chci říci. Koneckonců já nepředpokládám, že by někdo umíral současně se mnou, budu asi rád, když při tom bude někdo u mne, ale se mnou raději ne..
Mimochodem - myslím si, že lidi by měli umírat doma, ne ve špitálech. Ale to je asi na delší povídání. Jinak řečeno - domnívám se, že nejsme ve sporu.
hanys®bonzuje.cz: ve sporu? To určitě ne. Tohle je výborný téma k pivu. A zdá se mi, že bychom patrně v lecčem o tomto a tomu podobně nalezli shodu. O umírání jsem ještě takto nepřemýšlel, jak s kým a kde, ale ve špitále fakt ne. A pokud bych měl rozlišit, pak osamění je asi hnus, zatímco samota být úplně špatná asi nemusí, ale to nevím, zatím jsem neměl tu čest
hp6930p: Cítím z vašich textů, že by vás mohlo oslovit tohle:
http://putujicioblak.blog.cz/
amelie00: Zpočátku jsem s Tebou souhlasila, ted nevím, asi souhlasím s Hanyšem. Musela bych se zamyslet a na to nemám čas. Ale v jednom máš pravdu, obětovat se manželovi nechci...Brzy to napravím, snad.
valach-ostrawski: Já to udělal na jaře a od té doby jsem na tom čím dál lépe po všech stránkách. Ale já to mám jednoduché, děti jsou dospělé, dům je po (pra)rodičích. Stačilo se jen konečně rozhodnout. Jenže než to rozhodnutí přišlo, přibral jsem cca šedesát kilo, hodnoty krevního tlaku se pohybovaly v mezích error/error a doznělo to všechno před pár týdny srdečním záchvatem.
Prostě jsem to trápení nechal zajít příliš daleko. Nikdy více!
amelie00: Je mi to líto, ale věřím, že už bude jen a jen líp. Rozhodnout se a stát za svým - to je to nejtěžší v životě. A to jsi zvládl. Krevní tlak se ustálí a ve tvé duši se usídlí klid a mír. Držím palce do dalších měsíců a let.