Valach-ostrawski | Když jdou na mužského léta.

Jak jsem zestárl, stal jsem se k sobě laskavější a méně kritický. Nechci peskovat sám sebe za to, že sním extra zákusek, za to, že si neustelu postel, nebo za koupi toho hloupého kusu nářadí, které sice nepotřebuju, ale které se mi líbí a může se někdy hodit.

Viděl jsem příliš mnoho mých přátel opustit tento svět příliš brzy, předtím, než pochopili velkou svobodu, která přichází s věkem. Byla léta, kdy mě až bolela záda od neustálého uhýbání před svištící kosou Té-která-bere-všechno.

Co je komu do toho, když se rozhodnu číst, nebo hrát na počítači do 4 hodin a spát až do poledne? Co je komu do toho, že si zpívám ty nádherné melodie ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století?

Když se mi zachce plakat nad dávno ztracenou láskou tak klidně plakat budu. Klidně budu chodit celý den v montérkách, pokud se tak rozhodnu a klidně si budu holit vousy jednou za týden.

Vím, že jsem občas zapomnětlivý. Ale některé životy jsou úplně zapomenuty. A já si konec konců pamatuji důležité věci.

Jistě, v průběhu let moje srdce bylo zlomené. Když ztratíte někoho blízkého, nebo pokud dítě trpí, nebo dokonce, když vašeho milovaného psa přejede auto? Ale zlomená srdce jsou to, co nám dá sílu a porozumění a soucit. Srdce nikdy nezlomené je dokonalé a sterilní ale nebude nikdy vědět, jaká radost je z bytí nedokonalého.

Jsem rád, že jsem žil dost dlouho, aby mé vlasy zešedivěly a mé mladické úsměvy se věčně vryly do hlubokých rýh na mé tváři. Mnozí se nikdy nezasmáli, a mnozí zemřeli dříve než jejich vlasy zbarvilo stříbro.

Jak člověk stárne, je snazší být pozitivní. Už mne nezajímá, co si myslí ostatní. Nemám otázky, už se sám sebe neptám. Dokonce jsem získal právo být špatný. Takže na vaši nevyslovenou otázku odpovídám, ano, jsem rád zralý.

Můj věk mne osvobodil. Líbí se mi člověk, kterým jsem se stal. Nebudu žít navždy, ale dokud jsem ještě tady, nebudu ztrácet čas hořekováním, co by mohlo být, nebo dělat si starosti, jestli něco bude.

A jíst a pít budu kdy mám chuť a to, na co mám chuť. Třeba i maso s masem - je to lepší, než brambory s bramborama. A užívat si skutečnost, že už můžu klidně myslet hlavou, protože mnou necloumají hormony.

Střední věk je příjemné období.