..až do úplného vyhlazení.

 Není nic chladnějšího, než láska, která zemřela..

Chci tě milovat, aniž bych tě spoutávala,
vážit si tě, aniž bych tě hodnotila,
jít po tvém boku a nebýt ti na obtíž,
pozvat tě blíž, ale nečinit si na tebe nárok,
vzdalovat se od tebe bez pocitu viny,
vidět, jaký opravdu jsi a nevyčítat ti to
a pomáhat ti, aniž bych tím zraňovala tvou důstojnost.

A pokud můžu totéž dostat já od tebe,
nebudeme se míjet
a budeme jeden o druhého bohatší.

Zapomínám.

Člověk má právo prožít svůj život šťastně a naplněně. Zároveň má zodpovědnost vůči dítěti, které přivedl na svět, i partnerovi, kterého učinil rodičem. Cítí-li pak někdy v tom vztahu únavu, je to asi lidské a je třeba se v tom nějak zorientovat a nepanikařit. Lidé, kteří k sobě nic necítí, by ale spolu neměli být, i když mají děti.

Poslouchám co říkáš, ale slyším, co chci - tomu se říká být ženou..

 Druhý život se nekoná.
Co není TEĎ už nikdy nebude.

Myšlenky míval jsem povšechné
navíc je mizerně hlídal,
než se má drahá choť nadechla
už jsem jí odpovídal.